Směšný článek

Tenhle článek by měl patřit do kategorie pro zasmání. Ale jako u všeho, když začnete o něčem moc přemýšlet, tak zjistíte, že to tak úplně k smíchu není.

Žáci u nás začali chodit pozdě do hodin. Ne po ránu. (Jistě, existuje u nás skupina žáků, kteří zkrátka nejsou schopni přijít do školy včas.) Během dne chodí do hodin pozdě.

Tady dlužno dodat, že u nás ve škole nezvoní. Žáci by většinou chtěli, aby zvonilo. Učitelé vlastně taky... Ale zkrátka nezvoní. Dál to nebudu komentovat.

I když vlastně... Jednou za rok u nás zvoní. "Poslední zvonění" pro deváťáky. Máme takové to klasické zvonění... Udělat moderní, hudební, by prý stálo 250 tisíc. Před covidem. Dnes už asi víc.

Zpátky k problému. Žáci se nám zapomínají na dvoře, na záchodech a v různých zákoutích naší stavebně složité budovy, která vznikla spojováním několika budov, kde není vůbec nesnadné se někam zašít a třeba se zakecat.

Tenhle problém začal bytnět, když se žákům zakázaly mobilní telefony. Před začátkem vyučování žáci buď odevzdají mobilní telefony do uzamykatelných skříněk, nebo si je nechávají v šatních skříňkách. Proč?

Problém s "pornografií". Popíšu zjednodušeně. Umělá inteligence umí svlékat děvčata. Pořídíte fotku, nebo si ji odněkud stáhnete... O zbytek se postará program. Všechny školy jsou tím zamořené.

Co na to policie? Konzultovali jsme. Je toho tolik, že dává ruce pryč. Není to podle nich trestný čin.

Pokud program "svlékne" učitelku, je to dospělá ženská, že se objeví její fotky na nejrůznějších sítích, tak to většinou dává. Žákyně, zejména z I.stupně, s tím mají problém. Ostatně i některé deváťačky tohle rozpláče. Vysvětlovat umělou inteligencí nepolíbeným rodičům nahé fotky... Na školní chodbě...

No ty fotky vznikají většinou ve škole. Však všichni víme, že se dá fotit takořka od boku... Takže nám po síti běhají fotky nahých žákyněk ve školním prostředí. Co s tím? Zakázaly se telefony. Šlo to nějak jinak? Nevím. Já od toho ve škole nejsem.

Že žáci nemají telefony přináší mnohá další úskalí. Netušené negativní dopady dobrého úmyslu. Nemohou si tabuli ofotit, musí ji opisovat. Nemohou si vyhledávat, co zrovna potřebují. Nedostávají důležité vzkazy od rodičů a naopak... A o přestávkách se musí zabavit nějak jinak. Ne vždy společensky odpovědně... Takže dozor se nezastaví.

Nicméně chytré hodinky jim nestahujeme, takže opisovat a sdílet se pořád dá. Ale mně teď jde o popis jiného úskalí.

Když nezvoní, žáci se na čas dívali na mobily. Teď... Pořád se nás ptají, kolik je hodin. Zpočátku jsem bezeslova ukazoval na všude zavěšené hodiny. Ale žáci se pořád ptali. Tak jsem si jich taky zeptal. Copak neumějí poznat čas na hodinách s ručičkami? A bingo! Neumějí!

Velmi mě to překvapilo. Že neumějí jíst příborem, neumějí si zavazovat tkaničky, na to jsem zvyklý. Ale že neumějí poznat kolik je hodin...

Pln zážitku sdílel jsem jej ve sborovně. Několik velmi mladých kolegyň (teprve studují na bakaláře) se ozvalo. Nepýřily se při tom. Ony si těmi hodinami také nejsou úplně jisté. Copak dnes někdo používá tyhle předpotopní technologie?

Zrovna tyto kolegyně ale do hodin včas chodí. Dívají se na čas na své mobily. Vedení školy je učitelům ještě nezakázalo. Aspoň zatím. No jo, no. Jsem boomer. I když na věkové hranici.

Podle mě je to tohle veselý článek. Jenom je otázka, co v něm představuje tu směšnost. Nenapadá mě, jakou sem dát fotku. Nahou, dvanáctiletou slečnu asi ne. Ilustrativní hodiny... Tak nic. A článek bez fotky... Já vím, flákám to.