Další střípek

Birell... Rozdával se ve čtvrtek společně s deníkem Metro. A nerozdával se dětem. Protože 0.04 % alkoholu.

Takže měly děti u nás ve škole bojovku. Získat Birell. Já jim to nezadal! To tak nějak vyplynulo... Východ z metra je 50 metrů od mé školy.

Vyspěleji vypadající děvčata z 6.-9. tříd to měla relativně snazší. Uspěl ale i jeden sedmák opravdu iuvenilního vzhledu... On umí dostat z jalové krávy tele, natož Birell z brigádnice, která má venkoncem zájem se jich zbavit co nejdřív.

Některé děti přišly kvůli tomu později do školy. Ale školník se nechal přesvědčit, aby jim nechal otevřeno o trochu déle. A někteří členové pedagogického sboru, například já, také nad sociálním experimentem přimhouřili oči.

A o tom všem psát nehodlám.

Úplně z jiného soudku. Birell se vyrábí jednotně pro Českou republiku a pro Slovenskou republiku. Aby se ušetřilo. Tušíte, kam mířím? Uvažujete stejně, jako já?

Bingouš! Na Slovensku se oproti plechovce vyplatí záloha! Dohledal jsem, že 15 eurocentů...

Co s tím tady v Praze? Asi nic. Ale jen tak předpokládám, že u česko-slovenské hranice by tyhle plechovky v recyklačním kontejneru na české straně neskončily... Těch 15 centů, to jsou asi 3,- Kč... Tři plechovky, nové pivo...

Ach, ty vzpomínky... Sametová revoluce. Už v prosinci 1989 jsem pochopil, že je vyhráno. A začal jsem na balkoně hromadit hnědé pivní lahve. (Existovaly i zelené.)

Moje spekulativní úvaha byla jasná. V NSR (Tak se se u nás tehdy Spolkové republice Německo říkalo.) byly na pivo tytéž lahve. S vyšší zálohou. Takže jakmile se otevřely hranice, začali Češi vyvážet prázdné lahve... Což jsem neplánoval. Ale počítal jsem, že se u nás zvedne záloha. A to se opravdu asi za dva měsíce stalo.

Táta dost pil. (Což ho nakonec stálo v 61 letech život.) Nashromáždil jsem asi stovku lahví. Záloha se zvedla z 1,- na 3,- Kčs. Můj první ryze kapitalistický výdělek... Jakou já z něj měl tehdy radost! 200,- Kčs! Koncem roku jsem nastoupil jako učitel na ZDŠ. S hrubým platem 2.040,- Kčs. Ty dvě stovky, to nebylo tehdy málo...

P.S.: Původně jsem začal psát článek pod názvem "Tři střípky". Ale nakonec jsem jej rozdělil. Včera samočinná uklízečka, dnes pivní plechovky. A zítra? Já vím...