Když se opije učitel...

Když se zamiluje kůň... Nějaká píseň se tak jmenuje. Jsem si jist, že jsem ji už někdy někde slyšel. Nevím, z čeho je, o čem je... Ale právě teď se mi vybavila.

Předpokládám, že zamilovaní koně tropí hlouposti. Ale co teprve opilí učitelé!

Část veřejnosti samozřejmě předpokládá, že učitelé, když už jsme je za svoje peníze nechali vystudovat a když ve školách dohromady nic užitečného nedělají, že zasvěcujíce svůj život kultuře nevědí, co to je alkohol, natož aby mu holdovali. Ale není tomu tak.

Už o weekendu nám mladý a svobodný kolega položil skrzevá WhattsApp otázku, co budeme dělat s Janem Želivským. A dnes jsme se dozvěděli, o co jde.

Kolega si to úplně přesně nepamatuje... Má dojem, že ho asi 70 cm vysoká busta ze sádry, těžká jako kráva, stála dvě piva. No neberte to, za tu cenu! A co teď s ní?

Tak jsme uspořádali dnes o velké přestávce ve sborovně takový malý brainstorming...

Taky by nebylo od věci zjistit, odkud ta záležitost chybí. Ukázalo se ve vyhledavači, že ji někdo už delší dobu nabízel na Bazoši. Asi neúspěšně.

I když nabízí se i zápletka, že ji někdo koupil třeba své milované choti k výročí svatby a ta pak bustu i dárce vyhodila. Zhrzený dárce-prvokupující ji pak nabídl v hospodě nejvyšší nabídce... Ale nesešli jsme se, abychom fabulovali, ale abychom našli řešení.

Pan školník zarážku ke dveřím nepotřebuje. Uspořádat školní ples, prodávat lístky do tomboly a dát Želivského jako hlavní cenu, to se kupodivu neujalo. Takový skvělý (můj) nápad...

To že by snad bylo lepší uspořádat turnaj pro děti a dát tam Jendu, jak mu nadále budu důvěrně říkat, místo poháru. Putovní Želivský... No, nevím. Ples mi přijde důstojnější.

Samozřejmě. Ve výtvarce ho můžou děti kreslit a ve slohu popisovat. Ale to se nabízí.

Jakési dítko procházející sborovnou navrhlo, že bychom ho mohli něčím trefovat v tělocviku. No tak byl to náboženský fanatik a tak trochu masový vrah... Ale přeci jen. Nesuďme středověké velikány podle dnešních měřítek! Navíc je ze sádry. To by dlouho nevydržel.

Někdo netaktně navrhl, že bychom ho mohli dát na vrátnici místo paní vrátné. Ušetřilo by se a rozdíl bychom nezaznamenali... Ale to je poněkud misogynní a ageistická myšlenka. To se také neujalo.

Hledali jsme, jestli někde ve světě, v naší krásné republice nebo i v Praze neexistuje škola J.Želivského. Že bychom Sádrového Jéňu velkomyslně nabídli... Neexistuje.

Tak že bychom do každé učebny umístili nějakou bustu a dali učebnám jména. Učebna Jana Ámose Komenského, Vladimíra Iljiče Lenina, Jana Želivského... Ono zas těch bust ve školách nemáme neomezené množství. V té minulé jsem měl jen A.Jiráska, Karla IV. a Přemysla Otakara I. ... Děti by si názvy učeben lépe pamatovaly. "Dneska se 1.hodinu učíme v Želivském, pak jdeme do Fučíka..."

No ale diskuse nedopadla. Museli jsme jít učit. Nevím, jestli se k tématu zítra vrátíme. To záleží, kdo z nás bude mít dozor, kdo onemocní, dá či dostane výpověď, zblázní se, jestli nezavítá někdo z vedení... Prostě, jaká se tam sejdeme zítra patra.

Pro případ, že bychom opět diskutovali toto téma, nenavrhnete mi někdo nějaký typ? Nerudovská otázka: "Kam s ním?!" S Jéňou... Mně už se domů nevejde a žena by nás asi vyhodila oba...

Jo, vymýšlet blbinky... Kdybych já raději napsal něco pořádného a v angličtině!